Tornedalská finština
Meänkieli je jedním z nejmenších a také nejmladších severských jazyků. Status oficiálního menšinového jazyka získal teprve v roce 2000 a nejoptimističtější odhady počtu mluvčích uvádějí 70 000. Kořeny meänkieli můžeme hledat na počátku 19. století, kdy došlo k oddělení Finska od Švédska (1809), ale část finsky mluvících obyvatel tehdy zůstala na švédské straně hranice. Jejich jazyk se pak dalších dvě stě let vyvíjel jen s omezeným kontaktem s finštinou, ale naopak pod silným vlivem švédštiny. Pro ty, kdo dobře ovládají finštinu i švédštinu, je meänkieli poměrně srozumitelný, ale postupem času už se v něm začínají projevovat i vlastní inovace.
Přestože název meänkieli může znít tajemně a neproniknutelně, nehledejte za tím nic složitého: vznikl totiž prostým spojením slov meän (náš) a kieli (jazyk). Ve Švédsku se můžete setkat ještě s termínem tornedalsfinska (finština z údolí Tornio), který se hojně používal v 19. a 20. století. Údolí Tornio je pro mluvčí meänkieli klíčový pojem, protože jazyk je s touto oblastí velmi úzce spjatý. Jenže možná právě kvůli tomu, na jak malém a odlehlém území se používá, je meänkieli mimo hranice severských zemí prakticky neznámým pojmem.
Velkou zásluhu na propagaci a podpoře meänkieli má především Národní spolek švédských obyvatel údolí Tornio (Svenska Tornedalingars Riksförbund), který vznikl v roce 1981. Tento spolek mimo jiné v roce 2013 uznal dva oficiální symboly jazyka a kultury meänkieli: samostatnou vlajku, zvanou meänflaku, kterou tvoří tři vodorovné pruhy (žlutý, bílý a modrý), a oficiální svátek, který se slaví 15. července.
